Síla mysli - hypnóza

9. ledna 2016 v 18:22 | V. |  Mysl, duše

Hypnóza může být cenným nástrojem pro odhalování tajů v našem podvědomí - od výzkumu mimozemských únosů až po boj s fobiemi. Můžeme však vždy věřit všemu, co nám naše utajené já prozradí?



více v celém článku


Byl parný letní den a hypnotizér William W. Hewitt si užíval dovolenou se svou manželkou na lodi. Právě se chystal odrazit od břehu a odplout na širé moře, když uklouzl a upadl. Přitom se bradou udeřil o kovové zábradlí na přídi. Svalil se na zem a pokoušel se přikrýt ránu, ze které začala téct krev proudem. Vtom přiběhla paní Hewittová, která, jakmile uviděla manželovo zranění, zakřičela "Můj Bože! Vidím kost!"

Hewitt však nereagoval, věděl přesně, co musí udělat. Ránu si přitiskl k sobě, zavřel oči a okamžitě upadl do hlubokého hypnotického transu. Představoval si, že je zcela zdravý a nemá na sobě ani škrábnutí. Pak si představil bílé léčivé světlo a v duchu si opakoval: "Žádné krvácení. Žádná bolest. Žádná jizva. Žádná infekce. Žádný otok. Jen vyléčení, tisíckrát rychlejší než obvykle." Hewitt se takto v tranzu udržoval několik minut, během nichž si opakoval tatáž slova a pokoušel si představovat dokonalou bradu.

Poté se vyvedl z transu, otevřel oči a přestal si tisknout ránu. Rána přestala krvácet, jelikož se na ní vytvořil strup. Také bolest zmizela. Paní Hewittová se chtěla vrátit na břeh, kde by mu ránu dobře ošetřila, Hewitt se však cítil dobře, proto v plavbě pokračovali až do pozdních večerních hodin. Nazítří ráno Hewitt zjistil, že i strup už zmizel a celou nehodu mu tak připomínala jen tři centimetry dlouhá jizva, která zmizela o týden později.

Stejně jako Hewittův příběh je zajímavý i fakt, že v posledních několika letech se začala využívat hypnóza i k umírnění bolesti v různých oborech medicíny, jakými jsou například stomatologie, porodnictví, ale i menší zákroky jako vasektomie či operace kýly. Přesto se i dnes najdou lidé, kteří tvrdí, že hypnóza neexistuje. Jedním z nich je i psycholog Liverpoolské univerzity dr. Graham Wagstaff, který pochybuje o účincích hypnózy při zvládání bolesti. Svůj názor podkládá tvrzením, že schopnost snášet bolest je u každého jedince dána prahem bolesti. Proto Wagstaff považuje hypnózu za pouhou fantazii a kulturní výmysl. Aby podpořil toto tvrzení, zpracoval několik studií, ve kterých srovnával chování lidí v hypnóze s chováním lidí v normálním stavu. Oběma skupinám zadal stejné pokyny a zkoumal jejich reakce. Neshledal v nich však žádné velké rozdíly. Z toho vyvodil, že "lidé v hypnotickém stavu se chovají zvláštně, protože jsou vědomě ochotni přistoupit na náznaky, které jim jsou předkládány."

Dr. Wagstaff má v jistém smyslu pravdu. Toto vysvětlení lze aplikovat na jevištní hypnózy, kdy má jedinec silnou touhu se předvést - je spekulativní, zda-li se v tomto případě jedná doopravdy o hypnózu. Na druhou stranu tato teorie nevysvětluje všechny aspekty a možná využití hypnózy.

Jedním z nejvýznačnějších a obtížně vysvětlitelných rysů hypnózy je bezpochyby schopnost mimosmyslového vnímání (ESP) a telepatie. Během experimentů hrály hypnotizované subjekty karty se zavázenýma očima. Nejenomže dokázaly určit, které karty drží v rukou protihráči, ale také, jaké karty leží na stolku obrázkem dolů. Při jiném experimentu četly subjekty v hypnotickém stavu noviny, které před nimi drželi lidé na druhém konci místnosti.

V 19. století údajně jistý dr. Gilbert z francouzského Le Havru dokázal zhypnotizovat osobu nacházející se na opačném konci města pouze tím, že na ni myslel. Proslulý americký jasnovidec a léčitel Edgar Cayce (1877-1945) zase dokázal v hypnotickém transu identifikovat choroby, aniž by u něj musel být pacient přítomen. V hypnóze také předpovídal budoucnost - například úspěšně předpovědel krach na newyorské burze a konec druhé světové války.

Další stránkou hypnózy, kterou lze považovat za samostatnou kategorii paranormálních jevů, jsou takzvané "vzpomínky na minulé životy". Během nich se hypnotizované osoby navracejí do doby před svým narozením a prožívají své bývalé životy. Pro některé lidi jsou výsedky ohromující a považují to za důkaz převtělování. Ovšem v dnešní době se při výzkumu hypnózy vědci setkávají častěji s velmi zajímavým jevem, který bychom mohli nazvat "vzpomínky na budoucí životy".

Tímto jevem se zabýval i dr. Chet Snow, který ve své knize Sny o budoucnosti dokumetoval stovky hypnotických seancí, behem nichž se testované subjekty přenášely do životů prožívaných mezi roky 2100 a 2500. Nejzajímavější na celém výzkumu byla skutečnost, že z dvou tisíc hypnotizovaných lidí jich 98% prožívalo podobné zážitky.

Podle nich budou následující generace žít v jednom ze čtyř následujících prostředí: v osadách stylu New Age, ve městech odkázaných na uměle vytvořené prostředí, v primitivních uzavřených komunitách lidí, kteří přežili, a na cestách ve vesmíru. S jednou teorií, proč lidé během regrese prožívají budoucí životy, přišel televizní hypnotizér a spisovatel Paul McKenna. Naznačil, že lidé jsou schopni během regrese pomocí podvědomé mysli vstoupit do "nadčasovosti", a ocitat se tak v myšlenkovém rozpoložení, kde budoucnost existuje paralelně s minulostí a přítomností.

I když možnost progrese do budoucího života zůstává prozatím otevřena spekulacím, existuje jev, známý též jako syndrom falešných vzpomínek, který lze v jistém smyslu považovat za nebezpečný. Falešné vzpomínky se objevují v případě, kdy si lidé v regeresi vybavují zážitky z možného zneužívání v dětství nebo jiných traumatických událostí, které byly v jejich životě potlačeny. Ve většině případů vyvolává falešné vzpomínky sám hypnotizér, který buď cíleně vštěpuje lidem do hlavy své myšlenky, ať už jsou jakékoliv, nebo nevědomě, například špatnou volbou slov.

Ze syndromu falešných vzpomínek bývají nejvíce obviňováni lidé, kteří tvrdí, že byli uneseni mimozemšťany. Po "únosu" se nemůže většinou osoba rozvzpomenout, co předešlé hodiny dělala, proto zajde za hypnotizérem. Během hypnózy si pomalu vzpomíná na některé detaily - například na to, že na ní byly prováděny lékařské testy, v některých případech si i vybavují, že jim návštěvníci ukazovali hvězdnou mapu. Obvinění vznáší především lékařská věda, která poukazuje na skutečnost, že vzpomínky vyvolané regresivní hypnózou jsou často interpretovány tak, jak je chápe svědek a nikoliv jako objektivní realitu.

Přestože má hypnóza takto veliký zápor v podobě falešných vzpomínek, má i svou světlou stránku. Podle některých lidí dokáže měnit život k lepšímu. Americký hypnotizér Richard Bandler se domnívá, že pomocí hypnózy lze měnit samotnou realitu, ve které žijeme.

Bandler zjistil, že lidé v hypnóze jsou schopni neuvěřitelných výkonů - od složitých matematických výpočtů po prokazování okultních schopností. Proto je Bandler přesvědčen, že pouze víra lidí řídí to, co mohou a nemohou dokázat. Hypnózu chápe jako nástroj, který může lidem umožnit odbourat svá omezení a žít takový život, jaký chtějí. To znamená, že hypnózy lze využít při překonávání fóbií, hubnutí, léčbě kouření či nadměrného požívání alkoholu.

Je jasné, že hypnóza je prozatím velmi málo prozkoumaný fenomén lidské mysli. Ti, kteří tvrdí, že neexistuje, nedokáží uspokojivě vysvětlit její využití v lékařství nebo naprosto reálný fenomén falešných vzpomínek. Ještě mnoho generací bude trvat, než člověk objeví pravou podstatu lidské mysli. A nebude to záležet na výkonu techniky, ale pouze na pochopení a příjmání věcí, které nachápeme a kterých se bojíme.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak byste ohodnotili mé stránky? (jako ve škole)

1 61% (75)
2 13% (16)
3 9.8% (12)
4 7.3% (9)
5 8.9% (11)

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | 29. února 2016 v 15:20 | Reagovat

Já bych to nechal na odbornících. Příjde mi to tak prostě rozumné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama